Váš nákupní košík je prázdný.
Legendární rocková kapela Rolling Stones vydává novou edici Beggars Banquet na počest 50. výročí. Deska vyjde 16. listopadu. Původní album se nahrávalo mezi březnem a červencem roku 1968 v londýnských Olympic Sound Studios. Jednalo se o první desku, kterou produkoval Jimmy Miller a zároveň poslední, na které se Rolling Stones objevili v původní sestavě - Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Bill Wyman a Charlie Watts. Beggars Banquet odstartovalo co do alb nejplodnější éru kapely.
„Rolling Stones se vrátili a spolu s nimi i rock'n'roll. Dokončili další album, které je prozatím tím nejlepším. Ve všech aspektech se jedná o skvělé album a skvělý rock'n'roll. Žádné předstírání, významný textařský i hudební úspěch.” - Jann Wenner, Rolling Stone, 1968
Dlouho po vydání alba legendární rockový žurnalista a autor Ben Fong-Torres vyznamenal Beggars Banquet jako „okamžitou mistrovskou klasiku”, která „vypovídá o chaosu 68. roku lépe než kterékoliv jiné dílo (...) má náladu rozpadu a rezignace v podobě hlasu ambivalentní autority.”
Na desce se mimo jiné nachází nejpolitičtější skladba, jakou kdy Rolling Stones vydali - Street Fighting Man. Ta byla částečně inspirována Jaggerovým prvotním zážitkem z protiválečné demonstrace před americkou ambasádou v Londýně, kde slyšel hovořit aktivistu Tariqa Aliho. V tu samou chvíli se v Paříži odehrávaly studentské protesty, které vedly k dnes již legendárnímu masovému květnovému povstání a stávce, kterých se účastnila téměř čtvrtina národa. „Byla to zvláštní doba. Nejenom ve Francii, ale i v Americe, kvůli vietnamské válce, nekončícím vzpourám a násilí. Bylo to ale dobře. Vždyť ve Francii se jim málem podařilo svrhnout vládu,” přibližuje v rozhovoru pro Rolling Stone z roku 1997 dobu vzniku desky Jagger. Další výraznou skladbou z desky je singl Sympathy For The Devil, který byl inspirován novelou Michaila Bulgakova a vypráví o Satanově návštěvě stalinského Sovětského svazu.
Původně byl zamýšlený cover alba americkým i britským vydavatelstvím zamítnut. Fotografie Michaela Vosse, na které je zobrazena počmáraná zeď v popředí s částí záchodu, byla vyhodnocena jako ofenzivní. Deska tedy vyšla v obalu, na kterém byl pouze název kapely a svatebním písmem vyvedený název Beggars Banquet. Po několika letech se však deska konečně dočkala původního obalu.