CD PAVEL: RYBI POVIDKY

„Rybi povidky jsou darek k 20. narozeninam Centra Paraple. Z nebe k tomu dal souhlas Ota Pavel. My, co jsme je do mikrofonu precetli, jsme darovali svuj hlas, a vy, kteri jste si cedecko koupili, jste darovali sve penize. Nebojte se, v Parapleti se neztrati. Je to uzitecny dum, kde se dela vsechno pro to, aby lide na voziku neztratili sebeduveru a mohli se vratit do zivota. Dekujeme vam, ze jste pomohli dobre veci. At se vam ta radostna literatura dobre posloucha.“

Zdenek Sverak

Obsah CD

1. Zdenek Sverak - Nejdrazsi ve stredni Evrope - 16:48

2. Miroslav Taborsky - Jak jsme zahynuli na rybach/ Jak jsme nezahynuli na rybach - 22:23

3. Marek Eben - Potok pana inzenyra - 10:27

4. Jiri Labus - Boty made in Italy - 08:26

Hudba: Petr Skoumal, rezie: Marketa Jahodova, mistr zvuku: Roman Spala, dramaturgie: Alena Zemancikova

Osamocena rybka v proudu

Ota Pavel, puvodne Popper, se narodil roku 1930 rodicum, ktere zname z jeho povidek: otec Leo byl obchodni cestujici, povahou dobrodruh a maminka Hermina zajimava a silna zena (se zapalenou cigaretou v ustech). Otec mel bystrou inteligenci a podnikaveho ducha a matka moudrost a nadhled. Pro osud Oty Pavla je dulezite, ze po otci byli Zide, Leo a dva starsi synove Jiri a Hugo stravili dobu protektoratu v Terezine, odkud se jako zazrakem vratili vsichni tri. Nejmladsi z Popperu Ota nastoupil v roce 1943 do kladenskych dolu (bylo mu trinact!) a teprve po valce se dostal na obchodni skolu. Pracovat zacal na doporuceni Arnosta Lustiga v Ceskoslovenskem rozhlase jako sportovni redaktor, to uz se rodina jmenovala Pavlovi („Tenkrat jsme rikali, ze kdyz zijeme v ceske zemi, ze bychom meli mit spravne ceske jmeno namisto toho Popper, a snad jsme byli taky trochu vic podelani, nez bylo treba,“ pise Ota v jedne sve povidce.) Ota Pavel se obdivoval lidem, kteri dokazali prekonat sami sebe, uspech a uznani vymoci na osudu drinou. Mel ale take smysl pro drobna smlouvani s panembohem, na jakych byl zalozen obchodni i osobni uspech i neuspech jeho otce a ktera (v uctive mire) zaclenil i do portretu sportovcu, jez znal zblizka. Teprve pote, co se zachvatem silenstvi na olympiade v Innsbrucku prihlasila dedicna maniodepresivni zatez, obratil Ota Pavel pozornost sveho spisovatelskeho nadani k prostredi sveho protektoratniho detstvi v okoli reky Berounky, ke smesnohrdinske postave sveho otce i klidne, humorem a moudrou toleranci obdarene matce a dalsim postavam detstvi. V pozadi jeho povidek besni valka, hori Lidice, duni gestapacke holinky a zidovske transporty, ale Ota Pavel pise o rybach a rece, ktere se lesknou jako ryzi zrna toho, na cem v zivote skutecne zalezi. V kazde jeho povidce dojde k nejake prohre, ale za ni vystupuje neco mnohem dulezitejsiho nez ryba, ktera uplave nebo ji silnejsi partner ukradne nebo uzenar presoli ci krasna hostinska odmitne, za kazdym prusvihem, ponizenim, ztroskotanim ci zklamanim je sdeleni, ze za pychu se plati ponizenim, za nasili prohrou a na vsechny ze ceka velky rybar Smrt. Ma-li vsak clovek – stejne jako ryba – divoke srdce a velkou dusi, rybar Smrt se pred nim v poslednim okamziku v ucte skloni.

Ota Pavel zemrel predcasne v roce 1973, radu let predtim se trapil se svou chorobou a neco z toho zachytil i ve svych poslednich prozach. Jeho knizky byly vlivem pomeru zvanych normalizace na ceskem literarnim poli dlouho ojedinele, pluly jako osamocena rybka v proudu, v nemz chybela zakazana jmena. Cas, ten nepostradatelny spolecnik rybare Smrti, vsak stal v usti reky spolu s prirodou, touhou cloveka po stesti i tim blaznovstvim, a cekal na nej. Dnes je jasne jako letni slunce nad rekou, ze prozy Oty Pavla patri k nejlepsi cesky psane literature 20. stoleti.

celkovy cas 58:05