Roza, sto pet let stara dama, vlastni v Marseille vyhlasenou restauraci „Mala Provence“, kde hostum predklada velice originalni pokrmy inspirovane vsim, cim si kdy prosla, vsemi lidmi, ktere kdy potkala. Nakonec se rozhodne sepsat pameti, nebot jeji zivot byl vskutku pohnuty... Groteskni epopej, jez z toho vzejde, vypravi o kucharce, ktera se nikdy niceho jen tak nezalekla. Roza, ztrestena a ponekud drsna osubka, prezila vsechny mozne podlosti 20. stoleti, jimz prosla, aniz co ztratila ze sve pozivacnosti a chuti do zivota. Vedle dvou velkych lasek zakusila, co se dalo: genocidu Armenu, nacisticke hruzy, maoisticke tresteni, osobni tragedie i ponizeni, cestu ji krizili lide obycejni, i ti, kteri zasahovali do dejin: absurdni rizeni osudu a jeji kucharske umeni ji na cas zavedly i do domacnosti vudce SS Heinricha Himmlera. Pokazde se ale oklepala a zase vykrocila vpred – nekdy pod praporem, na nemz vlalo starozakonni heslo Oko za oko, zub za zub. Na jeji neuveritelne pouti napric bourlivym stoletim i zememi ji doprovazela zvlastni bytost – mlok Theo, s nimz v tezkych chvilich rozmlouvala jako rovny s rovnym. Horce ironicka kniha v duchu sibalskych romanu rozviji dobrodruzstvi neobycejne, pohorsujici starenky, jejimz kredem je: „Pokud jsou dejiny peklem, pak zivot je rajem.“