Váš nákupní košík je prázdný.
Drobne povidky, v nichz autor reflektuje odlisny pohled deti a dospelych na svet.
Kdyz v roce 1955 vysla utla knizka Detske etudy, jako by do tehdejsi ceske literarni nabidky vpadlo neco necekaneho cisteho, co vubec nesplnovalo pozadavky kladene na socialistickou tvorbu. Ludvik Askenazy vystoupil do hajemstvi prozy tim, ze se jako novopeceny otec sveril ctenarum s pocity, jake mu prineslo souziti s malym potomkem. Bylo to psani nepoliticke, nezne, humorne, melancholicke a navysost basnicke. Je s podivem, jak se mohl autor, ktery nabyl vzdelani na polskych skolach a do vlasti se vratil az jako vojak Svobodovy armady, s takovou virtuozitou zmocnit cestiny.
Zastihlo me to jako studenta Vysoke skoly pedagogicke. Okouzleni knizkou, pozvali jsme autora na besedu. Prisel maly kulaty pan jeste nepoznamenany spisovatelskou slavou, posedel s nami a vyslechl i nase literarni pokusy.
Ze me Cesky rozhlas pozadal, abych Detske etudy precetl, bylo pro me cti a potesenim.
Zdenek Sverak
Posloucham Detske etudy a dekuju Zdenku Sverakovi, ze svym neokazalym, civilnim ctenim jako by se chytil za ruku Ludvika Askenazyho a jeho syna – „clovicka“. Je jim spolu dobre na prochazce parkem, doma nebo treba cestou do vesmiru. Je jim spolu dobre na svete. At je tedy i vam.
Robert Tamchyna
BONUS: vzpominka Zdenka Sveraka na Ludvika Askenazyho